Náš ochránce – rychlý spánek
Pasivita je pro organismus nebezpečná, ale před tímto stavem existují v těle určité obranné mechanismy. Jeden z nich, zřejmě ten nejdůležitější, souvisí se spánkem. Nevěnujeme spánku příliš mnoho času? V šedesáti letech zjistíme, že jsme z nich dvacet prospali.
Tento fakt „vzrušoval“ už Hippokrata. Moderní badatelé přišli s tím, že spánek není jen odpočinek a reprodukce sil, které jsme během dne vydali. Musí mít i jiné funkce. Některé z nich se bezprostředně vztahují k otázce aktivace.
Rychlý a pomalý spánek
Dnes je všeobecně známo, že spánek má dvě formy – rychlý a pomalý spánek.
U zdravých lidí tvoří rychlý spánek v průměru 22 procent normální délky spánku. Při probuzení z rychlého spánku si lidé pamatují sny. Experimenty ukázaly, že délka rychlého spánku se mění v závislosti na psychickém stavu a chování jedinců v bdělém stavu. Po velmi vysoké aktivaci a silném vzrušení se rychlý spánek zkracuje. Naopak deprese a neklid toto stadium prodlužují.
Jestliže zdraví lidé nemají rychlý spánek, zneklidní. Doktor Vadim Rotenberg je autorem hypotézy, jejíž podstata tkví v tom, že v době rychlého spánku a snů probíhá zvláštní aktivace. Ta do jisté míry vyrovnává škodlivý stav způsobený pasivitou člověka v bdělém stavu. Díky této aktivaci se někdy daří vyřešit vnitřní konflikty, jež vyvolává nečinost či rezignace, a tak se dostat z bludného kruhu. Kromě toho se do organismu navrací síla k aktivním činům v době bdění.
Během spánků dochází k elektrické aktivaci
Tato hypotéza přesně souhlasí s výsledky pokusů francouzského vědce Michela Jouveta. Zjistil, že během rychlého spánku dochází k elektrické aktivaci (takzvaný theta rytmus) hipokampu.
Rytmus hipokampu vždy provází aktivace při bdění. Mnozí vědci se rovněž domnívají, že v době rychlého spánku se obnovují katecholaminy, které mozek spotřeboval.
Jestliže se v rychlém spánku kompenzuje škoda způsobená pasivitou, lze předpokládat, že plní-li spánek všechny své funkce, zdraví se udržuje. A naopak, narušení systému rychlý spánek – sen může vést ke vzniku choroby.
Například při neurózách je frekvence snů v době rychlého spánků menší, ačkoliv jejich potřeba je veliká. Neplnohodnotný rychlý spánek, bývá zjištěn u pacientů s různými psychosomatickými poruchami. Podle frekvence rychlého spánku, podle stupně jeho potřeby lze usuzovat na zdravotní stav jedince a určit správnou léčbu. To je mimořádně důležité i pro prevenci četných chorob.
Každý citový vzruch a každé citové napětí není třeba potlačovat. Pouze takové stavy, které vyvolávají pasivitu. Je-li například citové napětí provázeno nižší potřebou rychlého spánku, znamená to, že dominujícím rysem je aktivní činnost.
Uklidňující prostředky zde mohou být nebezpečné, neboť stojí v cestě aktivitě nezbytné k dosažení cíle.
Proto spánek vyvolaný spacími prášky nesplňuje naděje. Většina z těchto uspávacích prostředků, totiž zkracují fázi rychlého spánku, pro organismus velmi důležitou.
A tak nezapomínejme, že právě aktivaci je souzeno upevňovat zdraví. Proto výzva anglického básníka Tennysona „Mít odvahu, hledat, najít a nevzdávat se!“ může být jak vidět nejen heslem odvážných cestovatelů, ale i zárukou duševní a tělesné aktivity každého z nás.
Zdroj: Čtení 05, 1987
