Plody maliníku, sladké a chutné maliny, patří mezi nejcennější a nejvyhledávanější ovoce. V čerstvém stavu jsou chuťově velmi lahodné, jsou vhodné i pro konzervaci, k výrobě šťávy, sirupu a marmelády.
Maliny obsahují asi 1% bílkovin, 13% cukrů, hlavně jednoduchých, dále vápník, hořčík, fosfor, železo, draslík, vitamíny C, B1, B2, karoten, organické kyseliny, pektiny, třísloviny, rostlinná barviva a kyselinu salicylovou, prospěšnou hlavně při horečnatých nachlazeních.
Maliník, jehož latinské botanické jméno je Rubus ideaus, patří k nejstarším ovocným dřevinám. Vyhovují mu hlinité, písčitohlinité nebo písčitojílovité půdy s dostatečným obsahem humusu (ph 5-6,5), vláhy a poloha na plném výsluní. Na dostatku vláhy v půdě je přímo závislá šťavnatost plodů. Pouze na přemokřených stanovištích se stává, že rostliny vymrzají. Pokud je to možné, vysazujeme je do míst dobře chráněných před tahem větru.
Výsadba maliníku
Před výsadbou maliníku důkladně zryjeme půdu a pohnojíme ji kompostem nebo chlévským hnojem. Dobré jsou i zkušenosti s přidáním průmyslových hnojiv, podobně jako při přípravě půdy před výsadbou jahod. Výsadbu provádíme nejlépe za podmračeného počasí, aby rostlinám nepřeschly kořeny. Maliníky koření dosti mělce, ovšem kořenový systém rozprostírají doširoka.
Nejvhodnější dobou pro výsadbu je podzim. Jednoleté sazenice, zkrácené na 30-40 cm, vysazujeme do řad na vzdálenost 50-60 cm, vždy o trochu hlouběji, než byly vysázeny ve školce. Šířka řad se pohybuje mezi 40-60 cm a vzdálenost od plotu má být nejméně 75 cm.
Někteří zahradkáři považují maliník za nezkrotnou dřevinu, bujně prorůstající do okolních záhonů či k sousedovi, vytvářející svým porostem nepřehlednou „džungli“. Může tomu tak být v případě, kdy pěstitelé nevěnují rostlinám náležitou péči, neřežou je, nekypří jim půdu, nehnojí je, nezbavují záhony plevele a neposkytují jim ochranu proti chorobám a škůdcům.
Prorůstání maliníku do okolních záhonů i za plot, lze zabránit např. zapouštěním pásů fólie. Rostliny pak zůstávají ve vymezeném prostoru.
Pěstované odrůdy maliníku jsou většinou samosprašné a rozdělujeme je podle určitých vlastností, např. podle odnožování na odnožující a neodnožující, podle barvy plodů na červenoplodé, žlutoplodé a další, a podle plodnosti na jednou plodící a remontantní.
K nejhojněji pěstovaným odrůdám patří u nás Rubín, kříženec známých výpěstků Lioyd George a Pruská. Roste bujně a vzpřímeně do výšky 1,2-1,9 m. Přináší velké, až 5 g těžké, aromatické, sytě červené, sladce nakyslé, chuťově velmi příjemné plody, které dozrávají v první polovině července. Je to odrůda velmi úrodná, středně odnožující, někdy slabě remontující a nezřídka se stává, že přináší bohatou úrodu už v druhém roce po vysazení.
Zdroj: Čtení, 5/1987
