Záření je určitá forma energie. Je emitované (vyzařované) jako tok částic, nebo jako elektromagnetické vlnění.
Když tyto částice narazí na hmotu, vyvolávají odpovídající vibrace. Ty mohou být natolik silné, aby dezintegrovaly nebo trvale přestavěly hmotu.
Záření může mít vliv na molekuly DNA
Záření nezabíjí pouze buňky, ale může přestavět molekuly DNA a tím zásadně změnit způsob reprodukce, může změnit genetickou informaci.
Ionizující záření je tvořené alfa a beta částicemi, gamma paprsky, X-paprsky a částí ultrafialového světelného spektra.
Záření je pro nás nebezpečné
Stupeň nebezpečnosti závisí mimo jiné na intenzitě a době expozice. Jeho obsah v prostředí, ve kterém žijeme je dán rozpadem nestabilních atomů, z nichž některé jsou radioaktivní ve své přirozené podobě, vyzařují přirozené záření, některé však jsou uměle vytvořené, např. v nukleárním reaktoru.
Buňky umírají nebo ztrácejí schopnost reprodukce
Buňky, které jsou vystavené ionizujicímu záření všeobecně umírají, nebo ztrácejí schopnost reprodukce. Některé poškozené buňky však mají schopnost se množit dále, byť se změněnou genetickou informací. Tomu zřejmě odpovídá dnes velký návrat případů onemocnění rakovinou, potratů a dalších genetických mutací. Je nutné si uvědomit, že všechny výše uvedené vědecké zjištění se můžou zvýrazňovat a zhoršovat při součinností výskytů jiných nebezpečných vlivů v našem prostředí jako např. toxické chemikálie.
Veřejnost není informována
Cenné odborné statě, ovšem ignorují dlouhodobé kolektivní škody, ignorují následky pro budoucí generace a často nevěnují pozornost veřejnému mínění.
V podstatě je široká veřejnost natolik neinformovaná o skutečných nebezpečích a následcích, že většina z nás si není schopna udělat vlastní úsudek a závěr, natož máme-li se rozumně rozhodnout.
Záření je vždy nebezpečnější pro děti než pro dospělé a nejnebezpečnější je pro všechny nenarozené děti.
Buňky jejich vyvíjejícího se organismu se velmi rychle dělí a různé malformace, defekty i rakovina se mohou projevit již při narození, pokud ovšem nedojde k samovolnému potratu.
Mírné mutace, se mohou projevit jako menší svalové či kostní defekty, hypertenze, alergie, astma, srdeční příhody, diabetes mellitus, arthritis.
Ochrana zdraví před riziky
Zdraví lidstva podléhá v širokém měřítku degradaci, přičemž žádné oficiální zprávy neuvádějí nebezpečí záření, které v našem životním prostředí pomalu a jistě roste.
V našem životním prostředí existuje mnoho zdrojů ionizujicího záření. Tyto zdroje je dobré znát a expozice z těchto zdrojů na svůj organismus omezit na minimum.
Zkrátit dobu potřebnou k práci se zařízeními vyvolávajícími záření na nezbytně nutnou dobu. Účinky se totiž kumulují.
Ochrana zdraví před rizikem Ionizujicího záření byla popsaná v obecně závazných právních předpisech. Ty také obsahují údaje o nejvyšších přípustných a mezních dávkách tohoto záření.
Technické zajištění pracovišť s tímto rizikem vyžaduje zpravidla speciální stavební úpravy, které jsou značně rozdílné podle toho, jde-li o práce pouze s rizikem záření, nebo o práce, kde dále vzniká riziko radioaktivního zamoření.
Ochrana zdraví před elektromagnetickým zářením není řešena obecně právními předpisy, ale jen výnosem hlavního hygienika ČSR ze dne 3. 2. 1970. Jednotná metodika stanovení intenzity pole a ozáření elektromagnetickými vlnami v pásmu vysokých a velmi vysokých frekvencí k hygienickým účelům.
Příloha: Hygienické únosné hodnoty ozáření elektromagnetickými vlnami a obdobným výnosem hlavního hygienika SSR ze dne 29. 5. 1970. Obecně závazné právní předpisy orgány vydali jen pro práce v tomto riziku mimo laboratoře (např. práce s radiolokátory).
K ochraně zdraví při práci s elektromagnetickým zářením v laboratořích, lze využít prakticky jen jedinou technickou normu a sice ČSN 34 3191 – bezpečnostně technická ustanovení pro obsluhu a práci na vf elektrotepelných zařízeních. Tyto údaje komentáře je třeba doplnit ještě poukazem na vyhlášku českého úřadu bezpečnosti práce (č.152/82 Sb. ze dne 28. 8. 1982), o zajištění bezpečnosti práce s lasery. (ročenka sdělovací techniky 85, str., 127 – 132).
Nejlépe známá pro svou práci v oblasti ionizujícího záření byla americká vědkyně Dr. Rosalie Bertellová PhD., která napsala několik knih a objevila se i v dokumentárních filmech. V 80. letech získala i několik ocenění.
Zdroj: Salvo 04, 1991, Ročenka sdělovací techniky, 1990
