Rozhovor se starostou Rouhi El Khatibem v roce 1984.
Rouhi El Khatib žije v exilu už od roku 1967. Izraelské úřady jej vyhostily po obsazení Jeruzaléma. Rouhi El Khatib nicméně zůstal uznávanou osobností palestinského hnutí a celého arabského světa. Svou funkcí vykonává z Ammánu. Rouhi EI Khatib je poslední palestinský starosta Jeruzaléma.
V Československu je nyní častým hostem. Přijížděl sem v uplynulých letech každoročně na vlastní náklady na léčení do Mariánských Lázní. A jak sám říká, československé horké prameny mu vrátily zdraví, vyléčily ho z částečného ochrnutí. Letos navštívil ČSSR na pozvání primátora hlavního města Prahy. Během této návštěvy se také setkal s novináři a odpověděl na dotazy.
V jakých podmínkách žije arabské obyvatelstvo v okupovaném Jeruzalémě?
Je to peklo
Jinak se to vyjádřit nedá. Nejlépe se to dá popsat na následujícíh číslech: V roce 1918 žilo v Jeruzalémě 75 procent Arabů, Židů tam bylo jen 25 procent. Teď je poměr obrácený – židovského obyvatelstva žije v Jeruzalémě 75 procent, Arabů tu zbyla pouhá čtvrtina.
Židé před šedesáti šesti lety vlastnili pouhá čtyři procenta pozemků, Palestinci byli majiteli celých devadesáti pěti procent. V současnosti je v rukou židovských vlastníků 84 procent půdy. Krátce řečeno – v Jeruzalémě se uskutečnil obrat o 180 stupňů, obrat na úkor arabské části obyvatel.
Židovští usedlíci začali přicházet už mezi první a druhou světovou válkou, vláda nijak nebránila převodu majetku, do rukou přistěhovalců.
Obrovská loupež
K radikální změně však došlo až po válce v roce 1948.
Izrael tehdy obsadil šedesát procent Jeruzaléma a doslova vykopl z domovů šedesát tisíc Arabů. Další obrovskou loupež umožnila válka v roce 1967.
V rukou původních obyvatel zůstala po okupaci celého města jen desetina veškerého majetku. Většina obyvatel utekla ze strachu o život v době agrese z města, a už se nikdy nemohli vrátit. Ti co zbyli zůstali jako vyhnanci ve vlastní zemi. Žijí v neustálém ekonomickém, psychickém a přímo fyzickém útlaku.
Očekáváte, že se něco změní po nástupu nové izraelské vlády?
Za žádné sionistické vlády se nedá předpokládat velká změna. I případná nová vláda, bude sledovat stejné cíle jako ta předcházející. To znamená, že bude pokračovat v úsilí vyhnat co nejvíce Arabů z jejich rodné země. Bude pokračovat v konfiskování jejich majetku, i nová vláda, bude pod nejrůznějšími záminkami, ztěžovat život arabského lidu.
Fanatická a agresivní vláda
Dosavadní vláda byla krajně fanatická a agresivní, o té, co pravděpodobně nastoupí, se říká, že bude měkčí. Je ale zřejmé, že bude sledovat stejné cíle – tedy se bude snažit změnit naši vlast na nedílnou součást izraelského státu.
Nejste v naší zemí poprvé. S jakými pocity do ní znovu přijíždíte?
Poprvé jsem tu byl v roce 1970, tehdy jako pouhý návštěvník. O pět let později mne sem přivedl můj špatný zdravotní stav – přijel jsem jako pacient, a byl jsem tu v této roli několikrát. Měl jsem tedy dost příležitostí seznámit se s vaši zemí a srovnávat. Za tu dobu co sem jezdím, bylo hodně vybudováno. Například metro – když jsem tu byl poprvé, neměli jste ani jednu linku, a teď už chystáte třetí. Stejně obdivuji vaše nové silnice a další stavby. Jezdím rád do ČSSR také proto, že cítím jak vaši občané solidarizují s palestinským lidem. Není to jen podpora oficiálních míst naší věci, solidaritu vašeho lidu pociťují i při každém setkání s prostými lidmi. Chtěl bych také touto cestou dát najevo, jak si této podpory vážíme, jak jsme za ní vděční.
Zdroj: Svět v obrazech č. 39, 1984, www. jerusalemstory.com
