Pohanka je také zapomenutou zrninou, kterou vytlačila hlavně pšenice a hlazená rýže.
Za svůj název ,,pohanka“, v němčině Heidekorn, francouzsky Sarrasin (saracén), pravděpodobně vděčí mohamedánům, s nimiž přišla z Asie do Evropy.
I když je u nás u široké veřejnosti zapomenuta, v zahraničí její obliba stoupá, např. ve Francii, SSSR, Kanadě (kde se hlavně připravují pohankové lívance s javorovým sirupem) a v mnoha jiných zemích světa.
Pohanka je nenáročná rostlina z čeledi rdesnovitých a daří se jí všude v neúrodných krajích, mýtinách a vřesovištích a vysušených močálech. Nať pohanky je výborným krmivem pro dobytek, květy poskytují včelám hojnost nektaru. Hlavní užitek, ale poskytují trojboká hnědá semena s černou slupkou. Proto by se její pěstění mělo u nás rozšířit. Pohanka je velmi výživná, lehce stravitelná a hlavně léčivá.
Co obsahuje pohanka?
Obsahuje 10,2 % bílkovin, 1,0 % tuku, 71,7 % sacharidů, mnoho vitamínů zvláště skupiny B, minerálních látek a stopových prvků.
Nejvýznamnější je obsah vitamínů P, který je podle mnohých autorů tvořen citrinem a rutinem. Tyto látky v pohance hojně zastoupené, léčí hemeroidy, křečové žíly, praskání cév, apod. Vracejí cévám pružnost, snižují vysoký krevní tlak. Výborným lékem na některé nemoci srdce je desetiminutový odvar z pohankových slupek (lze je sehnat ve mlýně, kde omílají pohanková semena).
Zdroj: Salvo 04, 1991, str. 12.
