Nejstaršími výrobci léků byli rhizotomové, neboli kořenáři, kteří rostliny hledali, sušili, upravovali a skladovali. Sepisovali i celá díla tzv. Rhizotomica, do nichž zapsali svoje vědomosti o účincích léčivých bylin a o přípravě nejrůznějších mastí, náplastí, tinktur a prášků. Většinou se tyto spisy nezachovaly, ale jejich náplň známe z dochovaných zlomků, nejstarší napsal asi ve 4. století. př. n. l. Diokles z Karystos.
První lékárna
První lékárna vznikla – pokud je známo roku 830 v Bagdadu spolu s lékařskou fakultou. Zde také byl vydán poprvé skutečný lékopis. V Čechách byla první lékárna založena za Karla IV., který si pozval z Itálie vynikajicího znalce rostlin Angela z Florencie. Ten vybudoval v Praze (v místech dnešní hlavní pošty) rozsáhlou lékarenskou zahradu, po něm nazvanou Hortus Angeli či Andělskou zahradu. Na Starém městě pražském otevřel i svou výrobu léků.
Středověká lékárna
Středověká lékárna kráčela ruku v ruce s alchymií. Alchymisté hledali v rostlinách kámen mudrců a snažili se získat jejich pomocí zlato a jiné drahé kovy. Byliny byly též prostředkem k provozování nekalých činů. Používaly se k čarování a často se jedovaté rostliny dávaly do „nápojů lásky“, které vyvolávaly halucinace a smyslné sny.
Kořenáři
V době našich prababiček a babiček, kdy hlavně na venkově byl lékař na hodiny vzdálený a pro mnohé lidi i drahý, staly se léčivé byliny základem lidového léčitelství. Babky kořenářky, jejichž světnice byly ověšeny plátěnými sáčky a prosyceny silnou vůní sušených bylin, byly nejvyhledávanějšími osobami.
K nim se obracel každý, kdo utrpěl lehkou újmu na zdraví i kdo stonal těžkou nebo nevyléčitelnou chorobou. Při jednoduchých a lehčích onemocněních pomáhaly kořenářky bezpečně. Někdy se jim podařilo zastavit i vážné onemocnění. Díky tomu si tak získávaly stále vzrůstající důvěru, rozdávajíce spolu se suchými bylinami i víru v uzdravení.
Ruku v ruce s rozvojem organické chemie a farmakologie se měnil i názor na použití léčivých rostlin a na lékové formy.
Málem se zapomnělo, že i rostlina ve svém surovém stavu, aniž prošla chemickou výrobou je s to pomáhat, pokud se jí užívá s mírou a pokud s ní člověk dovede zacházet.
Léčivé byliny, které nejsou jedovaté a které nemají vedlejší škodlivé účinky, mohou být jako za starých časů součástí vybavení domácí lekárny.
Zdroj: S haló sobotou na léčivé rostliny, 1982
