Vakcíny a očkování, jako pomalá a skrytá cesta k poškození zdraví. Aneb proč nebýt doživotním „jehelníčkem“ farmaceutických firem, v zastoupení i mnohými lékaři.
V úvodu článku je krátce „pohled“ do mých dětských let a s ním i spjaté povinné očkování v tehdejší ČSSR. Tehdy v dobré víře ochrany před nemocemi, bylo do mého těla v průběhu 15. let napícháno více jak 15. očkovacích „včeliček“. Téměř v mých 50.-ti letech se mi podařilo dohledat očkovací průkaz z dětství. V něm mám krásný přehled o tom, kolik očkovacích látek, v jakých letech a měsících, bylo do mého těla aplikováno.
Jakou směs chemických, toxických a cizorodých látek tehdy obsahovaly ampulky s vakcínami, to již nezjistím. Ale po poskládání „mozaiky časosběrného zhoršování zdravotního stavu“ jsem si již jistý, že prospěšné tělu rozhodně nebyly.
Vedlejší – záměrné účinky vakcín již od dětství
Z některých vzpomínek a vyprávění mé matky o mém zdravotním stavu v dětství, mohu jen zmínit, že již po pár letech života, kdy jsem měl v sobě několik „dávek“ očkovacích látek, proti údajným některým nemocem jako např. (TETANUS, ZÁŠKRT, DÁVIVÝ KAŠEL, PRAVÉ NEŠTOVICE, POLIOMYELITIS) jsem skončil v nemocnici, kvůli problémům s obtížným dýcháním a silnému kašli. V dětství jsem měl časté, opakující se angíny. Léčba byla vždy penicilínem.
V osmdesátých letech jsem po očkování, ze dne na den, dostal několik centimetrů rozsáhlý pásový opar. Jizva z něho mě „zdobí“ na břiše dodnes. Z reakce tehdejší dětské paní doktorky si matně pamatuji její údiv a překvapení, když uviděla několika centimetrové puchýřky „nadité“ tekutinou.
Jak se opar rychle objevil, tak i zmizel. Ale objevoval se poté nepravidelně i dále v dospělosti. Vždy už jen v podobě výsevů oparů na rtech.
Poliomyelitis
V roce 1987 jsem obdržel poslední dávku očkovací látky proti tzv. POLIOMYELITIS. Při ukončení osmileté ZŠ, jsem z důvodů dalšího studia na Středním odborném učilišti, absolvoval vstupní lékařskou prohlídku. Výsledky z prohlídky mě nepotěšily.
Lékař mi oznámil, že mám šelest na srdci a také, že jsem krátkozraký. No naštěstí nic „závažného“, abych nemohl začít mé další životní vzdělávání. A tak jsem dál pokračoval ve školních lavicích na SOU. Srdeční šelestí na svém zdravotním stavu, jsem nijak výrazněji nepociťoval. Ke krátkozrakosti mi tehdy lékař doporučil brýle, které měly cca 0, 5 dioptrií. Po ukončení studia na SOU, jsem nastoupil na 18měsíční základní vojenskou službu.
Počátek vojenské služby a dalších očkování
První den v tzv. přijímači nás hromadně naočkovali. Dodnes nevím, proti čemu nás vlastně očkovali.
Asi za jeden měsíc po vykonání přísahy a převelení do místa stálého výkonu vojenské základní služby, se u mě začaly projevovat zdravotní problémy. Začal jsem mít problémy s dýcháním. Pocit, že se nemohu dodechnout. A také jsem cítil tíhu na hrudi. Proto jsem neváhal, a navštívil posádkového lékaře.
Již si zcela nepamatuji, jaký název léků mi tehdy lékař „nasadil“. Ale vzpomínám si, že jsem bral chvíli nějaké léky na uklidnění. Těžko říct, jestli příčinou mých problémů s dýcháním byla vakcína, či změna prostředí. Zdravotní záznamy z tehdejší doby, pakliže ještě jsou k dispozici v mé zdravotní kartě, by mohly ledacos objasnit.
Skutečnost je, ale taková, že se pocity špatného dýchání objevují od doby základní vojenské služby po celou dobu mého života nepravidelně. A nemá vliv ani to, jestli jsem v práci ve stresu, či doma v klidu v posteli. Nevím, jestli jsem se s tím už naučil žít. Snažím se na to nemyslet, a po krátké době to opět přejde.
Konec kariéry a nový začátek
V průběhu mého výkonu ZVS, byla rozhodnutím tehdejšího NNGŠ zkrácena základní služba na 12 měsíců. A tím pádem nečekaný dřívější návrat do civilu. To bylo nejen pro mě příjemné překvapení. Zároveň, ale vyvstala otázka, co bude dál? Jakou prací, která mě bude „naplňovat a živit“, si v roce 1994 najít?
Po několika málo pracovních zkušenostech, kdy člověk dělal téměř celý den za pár korun, jsem i díky doporučení vojáka z povolání, viděl naději na lepší a pro mě v té době zajímavé zaměstnání ve státní službě v AČR.
Znovu jsem „prošel ,kolečkem“ ne zrovna příjemných dnů a týdnů stresu při absolvování lékařských prohlídek, psychologických a fyzických testů a čekání na jejich výsledky. „Štěstí mi podalo pomocnou ruku“, a tak jsem opět navlékl vojenský stejnokroj a pokračoval jako voják v další činné službě.
„Práce“ v AČR mě zpočátku i naplňovala. Nebyla jednotvárná, každý den přinášela něco nového, obsluha a údržba vojenské techniky mě zajímala, a tak jsem po dlouhá léta chodil z práce domů, sice mnohdy fyzicky unaven, ale až na nějaké malé výjimky spokojen, a již se těšil na další dny.
Nic netrvá věčně
V mé spokojenosti s prací zcela určitě zapůsobila i skutečnost pravidelného a v té době slušného platu. Dále 27 dnů ŘD a dalších výhod, které v civilním sektoru tehdy stěží, člověk jako zaměstnanec našel.
Nic netrvá věčně, a tak v posledních několika letech před ukončením služebního poměru jsem začínal mít období, kdy z důvodů reorganizací, změnou systematizovaných míst a hodností, mě práce již nenaplňovala. Pořád nové a nové nařízení, či rozkazy mi připadaly často víc a víc nesmyslné.
Každodenní zdlouhavé dojíždění do místa výkonu služby, také nepřispívaly k tomu, aby člověku přidaly na pocitu spokojenosti v práci. A důvodů pro setrvání v armádě, bylo čím dál míň a míň.
Klíšťová encefalitida
V roce 2008, dva roky před mým odchodem z AČR jsem „podlehl strachu z klíšťové encefalitidy“. Uvěřil jsem velitelům a lékařům, kteří očkování doporučovali, a tak jsem opět stál v „řadě“ na očkovací dávku. Během roku 2008 jsem podstoupil 3× očkování vakcínou proti klíšťové encefalitídě.
Opětovné zdravotní komplikace po očkování
Po nějaké době, jsem na sobě pozoroval nepříjemné zdravotní problémy. Některé jsem dříve vůbec neměl. I přes v armádě „povinně pěstovanou“ a nutnou dobrou fyzickou kondici, jsem měl značný úbytek sil. Zadýchávání se po vyjíti pár schodů, zvláštní a nepříjemný pocit nepravidelně opakujícího se „bzučení“ v hlavě i několikrát denně a s tímto spojen krátkodobý pocit na omdlení, který trval jen pár sekund.
Dále mě začaly trápit pocity občasného „vynechání srdce“(arytmie), zvýšený krevní tlak, časté bolesti zad, které jako by se stěhovaly. A také urologické problémy, které po nějaké době naštěstí vymizely.
I přes několik odborných lékařských vyšetření, jsem jednoznačnou odpověď, na příčinu mých zdravotních problému, od lékařů nedostal.
Musím podotknout, že v této době jsem si stále neuvědomoval, že mé zdravotní problémy jsou na 99,9 % spojeny s notnými dávkami vakcín.
Zásadní změna v mém životě nastala rok a půl po očkování proti klíšťové encefalitidě. Musel jsem již začít užívat pravidelně léky.
Nové diagnózy po očkování
Po odchodu z AČR v roce 2010 a návštěvě nového civilního lékaře, jsem se po celkovém vyšetření dozvěděl mé další diagnózy. A sice, srdeční arytmie a hypertenze. Lékař mi tedy předepsal medikaci, kterou musím dodržovat.
Přírodní léčba bylinkami, k tomu rady některých lékařů, že musím omezit sůl, pití kávy, ale moc nepomohly. Ještě stále v nevědomosti, v dobré víře ve vakcíny proti tetanu a se slovy zdravotní sestry, že se není třeba ničeho bát, jsem na podzim v roce 2016 při lékařské prohlídce podstoupil přeočkování proti tetanu.
Alergie po očkování
Na jaře v roce 2017 v začínající pylové sezóně jsem několik týdnů prosmrkal, očí neustále slzely, neustále kýchání, takže opět návštěva praktického lékaře a přibyla nová zjištěná diagnóza. Alergie na pyl.
Musím zde zdůraznit, že za celý čas od doby nástupu na základní vojenskou službu, až do roku 2017, ani předtím nikdy v dětství, jsem takovou silnou několika týdenní alergickou reakci opravdu nikdy nezažil.
Lékař mi tedy předepsal další léky na alergii, které jsem nějakou dobu užíval. Kvůli dlouhodobým zdravotním problémům a bolestem zad, mi lékař doporučil i změnu zaměstnání.
I v novém zaměstnání se však potíže značně zhoršovaly. Trápilo mě intenzivnější zadýcháváni, a pociťoval jsem celkovou slabost. Další opakované vyšetření prokázaly Astma. Přibyly mi další léky.
Po nějaké době se můj zdravotní stav opět zlepšil, a některé léky jsem přestal užívat. Výčet všech diagnóz a nepříjemných projevů nemoci, které mě provází již více jak 10 let, zhodnotil jeden lékař při vstupní prohlídce do nového zaměstnání krátce slovy: Tak mladý a už tak „prolezlý“.
Až tehdy jsem pomalu začal vyhledávat různé články, v alternativních časopisech, literatuře a na internetu, tykající se vzniku onemocnění a jejich léčby.
Mé definitivní „prozření“, tedy přišlo někdy v roce 2019, kdy začal nastupovat ve zprávách „covidový teror“. Tehdy jsem na internetu našel webové stránky http://www.ockovani.net a https://www.rozalio.cz . Vše mi do sebe pomalu začalo zapadat.
Vakcíny násilím a nebo za výhru
Absolutní nedůvěra v očkování, se u mě projevila tedy s tzv. pandemií Covid-19 a tzv. mRNA „vakcínou“. Starší články, ale i výroky některých lékařů mi jen potvrzují, že původní myšlenku očkování, mocné skupiny lidí zneužili. Vakcíny jsou velmi dobrými výdělky zahraničních farmaceutických korporací. Dále slouží ke „skryté“ produkci pacientů, neboť vakcíny jsou ve své podstatě sofistikovaný, taktický jed, který dokonale rozhodí chemickou rovnováhu, a bakteriální symbiózu organismu a ještě navíc zapřičiní mutaci.
Další nepříznivé účinky chemických látek-těžkých kovů jako (např. rtuť, hliník, apod.), obsažených ve vakcínách jako tzv. adjuvands, se mnohdy začnou projevovat až za několik měsíců či dokonce let.
A málokdo si tu spojitost s vakcínami, za několik let, kdy začíná mít zdravotní problémy uvědomí. A s každou další dávkou očkování, riziko poškození zdraví jen narůstá.
Již dlouhodobě, se hlavně i kvůli mohutné masmediální propagandě „píchají injekce vakcín, již vlastně od kolébky, jako o závod“.
Takže v roce 2019 jsem si již žádnou dávku chemického koktejlu s patentovaným „poslíčkem mRNA“ proti tzv. onemocnění Covid i přes dopis z VOZP, sdělující mi o doporučeném a bezpečném očkování „vakcínou mRNA“, nedal vpravit.
Udělal jsem dobře. Vždyť to, by mohla být, po těch bezpočet během života obdržených chemických teček, ta skutečně poslední chemická tečka, na moji životní pouti.
Ukončení očkovací hry
Po tomto mém životním poznání „beru“ vyřčené věty některých lékařů, či přímo brožury a vyjádření České vakcinologické společnosti a všech obhájců vakcín jako nepravdivé, zavádějící. Vyložené nepravdy, lži. Jde o sofistikovanou propagandu a manipulaci s lidmi.
Někteří to propagují, podle mě ještě jen z pevné víry v dobro vakcín. A také opakovaným tvrzením, že v minulosti vymýtily spoustu nemocí. Vždyť toto je ,,vtloukáno do hlav“ již na přednáškách na lékařských fakultách. A kdo to neustále tvrdí?
Mnozí tak činí z nevědomosti a prozatímního neprojevení se zdravotních komplikací na jejich zdraví po očkování. A proč se stále nachází tolik lidí v rolích lékařů a odborníků, kteří by na vakcíny nedali dopustit a málem by se jim i klaněli?
Lidská hamižnost a zbabělost
O tom, že lidská hamižnost je jako droga, a že v tomto nastaveném systému, ve kterém žijeme, je většina lidí na vysokých rozhodujících funkcích podplatitelná, to nám již v roce 2011, jasně ukázala Veřejnoprávní Česká televize.
Ta odvysílala rozhovor s bývalým farmaceutickým manažerem Johnem Virapenem. Ten již tehdy lidem sdělil, že očkování je podvod. Jde o byznys.
Po mé zkušenosti již pro mě platí, že většina zaměstnanců ve státním sektoru, je neuvěřitelně izolována od normálního světa. Většina z nich, se díky pravidelnému platu, odměnám a výhodám, po celou dobu fungování a žití, udržují zcela „uzavřeni a zaslepeni“. Realitu okolního světa a pro ně skryté procesy ve světě vůbec nevnímají.
Často také věří svým nadřízeným, v armádě vojenským lékařům a věci které jsou pro ně nepodstatné, si ani moc neověřují. Poslouchají a vykonávají rozkazy a nařízení, ať jsou jakékoliv.
Podobné to bude s lidmi kteří pracují v politice, bankovním sektoru a ve velkých firmách. Tam už berou lidi jen jako lidské zdroje.
Můj zcela jiný pohled a životní poznání na současný svět, přišel mnohem později po odchodu z AČR. V roce 2019 jsem si s příchodem umělé vytvořené pandemie uvědomil, že současný nastavený systém s pomocí masmédií, záměrně udržuje většinu lidí po dobu jejich života ve strachu a nevědomí.
Pandemie Covidu, jasně ukazuje na stejný scénař, s tehdejší tzv. Španělskou chřipkou.
