Od zotročení ke svobodě, od smrti k životu
Rozhovor se sovětským majorem Štěpanem Ivanovičem Kulišovem
Ne každý má příležitost sejít se s veteránem Velké vlastenecké války a účastníkem stalingradské bitvy přímo na posvátné půdě tohoto hrdinného města. Proto mi dovolte, abych se zeptal právě zde nejprve docela prostě: co znamená pojem Stalingrad?
Stalingrad
Vešel na věky do letopisů historie jako symbol neporazitelnosti Sovětského svazu, nezničitelnosti prvního státu s novým pokrokovým společenským řádem. Se jménem Stalingradu je spojena rozhodující bitva druhé světové války, která znamenala přelom v celém jejím dosavadním průběhu. S velkou vlasteneckou válkou se váže mnoho hrdinných míst, ale žádné nemělo pro další chod dějin takový význam jako Stalingrad.
Stalingradská epopej inspirovala řadu umělců… Zájem o ni dále vzrůstá. Tvůrčí pracovníci velmi dobře vycítili její osudovost pro celé lidstvo. Celý svět před čtyřiceti lety sledoval se zatajeným dechem průběh bitvy na Volze. Ve Washingtonu i v Londýně, v Paříži i Bělehradu, v Berlíně i v Římě, všude lidé cítili, chápali – zde se rozhoduje o průběhu války. Bylo to jasné i našim nepřátelům, i našim spojencům. A jak napsal tehdejší americký prezident Roosevelt, v této bitvě byla rozprášena nejen hitlerovská vojska, ale také morální duch fašismu. Dá se říci, že zde se začal vývoj ubírat od temnoty ke světlu, od zotročení ke svobodě, od smrti k životu.
Význam Stalingradské bitvy
Význam stalingradské bitvy však pochopili nejen umělci…
Ano, jméno našeho města-hrdiny nesou mnohé ulice a náměstí po celém světě, jsou po něm nazvány závody, školy i kulturní zařízení. Na počest největší bitvy, jakou dosud poznala historie, byla zbudována v naší zemi i v zahraničí řada památníků. Celé pokrokové lidstvo uznává, co znamenalo naše stalingradské vítězství. Navštěvují nás ze všech koutů světa, aby vzdali hold hrdinům.
Člověk se ve vašem městě na každém kroku setkává s neobyčejnou úctou ke všem památným místům města – u starších i u mladých obyvatel. Přicházejí k nim vždy s vážností a pokorou.
Sovětští lidé nikdy nezapomenou na hrdinství svých vojáků. Stalingradské vítězství však pro ně není jen historickou událostí, ale také cennou bojovou zkušeností, odkazem pro současnost i budoucnost.
Co byste z tohoto odkazu podtrhl především?
Když vzpomínáme na velkou bitvu na Volze, nepociťujeme ani nenávist, ani škodolibost, psal Konstantin Simonov, ale pokládáme Stalingrad za zkušenost, kterou musíme stále ještě připomínat.
Je nutno to připomínat nejen těm, kdo mají ve zvyku vše řešit silou, ale současně také falzifikátorům historie, kteří by chtěli stalingradskou bitvu vymazat z paměti současníků, snížit její historický význam, zlehčit odkaz vítězství, jehož strůjci mají dnes následníky v neúnavných bojovnících proti jadernému zbrojení, za záchranu lidstva.
Každý agresor musí vědět, že potomci bojovníků od Stalingradu dokáží totéž – zničit nepřítele, který by vztáhl ruku na naši drahou zem.
Stalingradské vítězství
Stalingradské vítězství a obrat v průběhu války měly také neobyčejný mezinárodní význam. Právě před čtyřiceti lety, na jaře roku 1944, překročila sovětská vojska hranice naší země a začala plnit své osvoboditelské poslání. Zcela nebo částečně osvobodila území deseti evropských států. Sovětský lid za to zaplatil vysokou daň. Ztratil přes tři milióny lidí. Z toho více než sto čtyřicet tisíc jich padlo při osvobození Československa.
Naplnění tohoto internacionálního poslání oceňuji plným právem všechny národy světa. Po válce se ovšem slova uznání objevovala i na stránkách buržoazního tisku.
Například New York Herald Tribune z 25. června 1945 uvádí: ,,Rudá armáda je skutečnou osvoboditelkou Evropy a poloviny světa v tom smyslu, že bez této armády a jejich bezpočetných obětí osvobození od krutého nacistického jha nebylo možné.“
To ovšem trvalo jen krátce. Objevuje se stále více buržoazních ideologů, kteří se snaží navzdory faktům zpochybnit nesporné zásluhy Sovětské armády a vymazat z paměti národů vděčnost sovětskému lidu. V první řadě rozšiřují buržoazní falzifikátoři dějin verzi o exportu revoluce do jihovýchodní a střední Evropy a o rozšířování sovětského režimu.
Ujištují čtenáře a posluchače, že tažení Rudé armády na západ bylo záminkou Sovětského svazu k nastolení komunistického režimu ve východní Evropě. Tato díla, chtěji rozsévat nedůvěru k současným mírovým iniciativám Sovětského svazu, diskreditovat nesčetné návrhy na upevnění míru. Zároveň se tím mají zastřít vlastní přípravy imperialismu ke světové atomové válce.
Lenin zdůrazňoval, že revoluce nevznikají na objednávku, ale dozrávají v procesů historického vývoje. To je ostatně znamé, a proto každý kdo zná vědecký světový názor chápe, nesmyslnost zmíněných tvrzení buržoazních autorů.
Národně osvobozenecký boj
Národně osvobozenecký boj, v těchto zemích, byl namířen nejen proti fašizmu, ale také proti reakčním režimům, které způsobily národní katastrofu, ztráty nezávislosti. Rozdrcení třetí říše sovětskou armádou, vytvořilo příznivé podmínky pro vítězství národních revolučních sil. Historická fakta objektivně dokládají, že národy si sami vybrali společenský způsob života. Vždyť v některých zemích, k revoluci nedošlo, i když je osvodila sovětská vojska například v Rakousku a Norsku. Prostě tam ještě nevznikly podmínky.
Co považujete za nejdůležitější úkol dneška?
Zachovat mír, nedovolit reakčním kruhům Západu rozpoutání nové války. To je zájem všech prostých lidí ve světě. To je také odkaz stalingradského vítězství. Neboť i tehdy jsme bojovali za život v míru.
Zdroj: Svět v obrazech č. 35, 1984
