Rukovět moudrosti našich předků pro každou příležitost a na každý den
Oč vlastně často v příslovích jde? Především o to, ušetřit nepříjemnou zkušenost každému, kdo má uši otevřené. Proč bychom měli neustále opakovat chyby, jichž se již dopustil někdo jiný? I vám by tedy přísloví mělo napovídat, jak se zachovat v určité životní situaci. Zkrátka jak praví přísloví: Ušima dobrú věc najlaciněji kúpíš!
Ošklivá tvář zrcadla nemiluje.
Rci pravdu, až víš, kudy utečeš.
Lež, ačkoli snídá, zřídkakdy obědvá a nikdy téměř nevečeří.
Zloděj u lháře rád hospodou stává.
Čím kolo u káry horší, tím více vrže.
Ne každý, kdo jazykem seče, se hodí do bitvy.
Když se dva pohánějí, třetímu nadhánějí.
Nepouštěj se na moře bez vesla.
Na jednu loď neklaď všechno své zboží.
Nestahuj katě, když daleko ještě brod.
I křivé dříví dobře hoří.
Lepší hrst jistoty, nežli pytel naděje.
Kdo se chce kulhavému smáti, musí sám rovně státi.
Na chválené hrozny ber malý košík.
Lidé často říkají, co si z prstu vysají.
Kdo čemu chce, dá se jedním vlasem přitáhnout.
Sůl na chléb, a ne chléb na sůl se dává.
Kdo za dveřmi poslouchá, sám o sobě slýchá.
V lese dříví sekají a do vsi třísky létají.
Pro třísku v oku mém, břevno ve svém vlastním nevidíš.
Staré chrámy dobré zvony mají (a staří lidé radu).
Cizí vidíš pod lesem a své nevidíš pod nosem.
Kdo má desatery housle, nemusí být ještě dobrý hudebník.
Člověk jde za štěstím a za člověkem neštěstí se žene.
Každého jednou jeho štěstí navštíví, jenže ne každý ví, co jeho štěstí je.
Vlídnou řečí více získáš, nežli sečí.
Mám-li se kořiti křápu, tedy raději škorni.
Jak velké hodiny ukazují, tak malé se po nich opravují.
Kde jednou smetiště, lidé víc naházejí.
Slavný plavec nejednou v říčce utone a slavného rytíře v hospůdce zabijí.
Sám sobě hudeš, sám vesel budeš.
Nepřilévej louže k blátu.
Lepší doma krajíc chleba, než v cizině kráva celá.
Koho kaše spálila, ten i na podmáslí fouká.
Koho had ušktl, i stočeného provazu se bojí.
Neslouží útěk ke cti, ale ke zdraví.
Zdroj: Příloha 30. ročníku časopisu ABC
