Rukovět moudrosti našich předků pro každou příležitost a na každý den
Vrána zůstane černá, i kdybys ji ve sněhu vyválel.
Hovnivál nic jiného nezná, než se v trusu rýpat.
Když pět lidí bude říkat, že vůl je kráva, říkej to také. Ale nechoď ho dojit!
Právo k pavučině se srovnává. Brouk ji prorazí, moucha zůstává.
Pozdě zajíce za ocas chytat, kdyžs ho nechytil za uši.
Když přijdeš mezi vrány, musíš krákat jako ony.
Kdo lehá mezi otruby, přichází svini pod zuby.
Kdo se psy lehá, s blechami vstává.
Falešný přítel je jako kočka. Zepředu líže, zezadu škrábe.
Když ptáčka lapají, pěkně mu zpívají.
I kdybys svému psu nohu uťal, on za tebou poběží.
Pánská láska po zajících skáče.
Mám-li spadnout, tedy z dobrého koně.
Když už mám jet do pekla, tak na dobrém koni.
Kdo chce psa bít, hůl si vždycky najde.
Krásný páv peřím a člověk učením.
Krm vlka, jak chceš, on vždy k lesu hledí.
Jistší pták na talíři pečený, nežli dva v povětří vznešení.
Ještě vlka nezabili, a už na jeho kůži pili.
Chlub se bába strůjem a kráva důjem.
Mířil na vránu a trefil krávu.
Čí jalovice, toho i provaz.
Jest věru věc těžká pěstí zabít ježka.
Nebéře se z jednoho vola dvou kůží.
Ne proto vlka bijí, že je šerý, ale že ovci snědl.
Nežli slepého koně voditi, lépe jest pěšky choditi.
Dej krávě do držky, ona ti dá do dížky.
Poruč psu, pes poručí ocasu. Pes si lehne a ocas se ani nehne.
Ne toho pták, kdo ho škube, ale kdo ho jí.
Ať děláš co děláš, psu ocas nenarovnáš.
Strč na svini i zlatohlav, přece sviní zůstane.
Kdyby osla do paříže vedl, komoně z něho neudělá.
Sousedova kráva více mléka dává.
Zdroj: Příloha 30. ročníku časopisu ABC
